Jak se bránit, když nevidím?

1819x

Jak se může bránit někdo, kdo nevidí? Tak nad touto otázkou jsem se teď zamýšlel v posledních dnech…

Každý může být (i na chvilku) nevidomý…

Nedávno mě oslovila konzervatoř Jana Deyla a střední škola pro zrakově postižené s žádostí o pomoc s tréninkem sebeobrany.

To mě přivedlo k zamyšlení, že nevidomý, ikdyž třeba jenom na chvilku, může být někdy každý. Představte si situaci, bráníte se na ulici a oslní Vás slunce, nebo Vám něco spadne do oka, nebo Vám útočník něco hodí do očí… Jak se potom vlastně bránit? A jde to vůbec?

Jak se tedy bránit, když zrovna nic nevidím?

Hodně záleží na situaci, ale pokud ztratíte nebo nemáte možnost soupeře vidět, tak se musíte spolehnout na zbývající smysly.

…nikdo se nepohybuje tak, aby nebyl úplně slyšet…

Nikdo se nepohybuje tak, aby nebyl úplně slyšet – tak získáte přibližný směr odkud může přijít útok. Když víte odkud útok přijde, tak je dobré se na tu stranu otočit čelem, aby bylo možné pokračovat v sebeobraně.

…Pokud útočník dosáhne na Vás, tak Vy dosáhnete na něj…

Pokud po Vás zrovna útočník nehází nějaké předměty, což není obvyklé, tak musí přijít na kratší vzdálenost, aby Vám mohl něco udělat. Pokud ale útočník dosáhne na Vás, tak Vy dosáhnete na něj. A pokud začne něco dělat, tak nikdy neuhlídá všechny citlivé partie na svém těle… 😉

Jak se tedy bránit „krok za krokem“?

Na semináři sebeobrany pro Konzervatoř Jana Deyla a střední školu pro zrakově postižené jsme postupně natrénovali a ověřili několik zajímavých postupů, jak se bránit, i když nevidíte vůbec nic, což je asi nejtěžší varianta.

Projdeme si několik obecnějších zásad, na které jsme při přípravě a při samotném semináři přišli…

Snažte se vnímat zvuk – nikdo se nedokáže pohybovat stoprocentně potichu
Otočte se čelem k potencionálnímu útoku
Lokty k tělu, ruce lehce nahoře
Pokud se mě útočník dotkne nebo mě chytne z nějaké strany, tak je jasné, že na této straně je.
Pokud na Vás dosáhne rukou, tak je jasné, že má dostatečně blízko u Vás všechny citlivé partie (krk, oči, uši, žebra, rozkrok, nárty, apod.)
Snažte se ho „přidržet“. Pokud na útočníka nevidím, tak si ho musím jednou rukou lehce přidržet, aby mi „neutekl z dosahu“.
Uvědomte si, za jakou část těla útočníka přidržujete. Je to rameno, ruka, hlava? Podle toho se potom vše odvíjí. Představte si siluetu člověka a kde ho zrovna držíte.
Snažte se natrénovanými technikami „dopracovat k citlivým místům„. Například nahmatám jednou rukou ucho a na druhé provedu protiútok druhou rukou. „Jako když tlesknu…“… jednoduché, efektivní.
… všechno je otázkou tréninku.

Všechno je otázkou tréninku…

Při sebeobraně je však nesmírně důležité používat natrénované techniky a prakticky ověřené a vyzkoušené postupy.

S každou natrénovanou technikou a postupem zvyšujete pravděpodobnost úspěchu v dané situaci. Proto je důležité si tyto techniky a postupy vyzkoušet předem. „Na místě je poměrně těžké vymýšlet nějaké řešení.“

Méně je v tomto případě více…

Nesnažte se však naučit desítky technik, variant a možností. Lepší se naučit několik jednoduchých a účinných technik a natrénovat a připravit si jejich použití v různých situacích.

Být připravený, ale nepotřebovat než obráceně…

Jak to říkám všem svým studentům a žákům: „Doufám, že sebeobranu nebudete nikdy v životě potřebovat. Pro případ, že ano, tak je dobré být připraven(a) a mít natrénované postupy, které zvýší Vaši pravděpodobnost na úspěch.“