Ohlednutí za rokem 2021

”Něco nebylo jako vždycky.”

Můj největší zlom v roce 2021 nastal v únoru, když jsem dorazil v úterý večer po tréninku domů a něco nebylo jako vždycky

Měl jsem zvláštní pocit, že něco není úplně ok… o pár hodin později už jsem po výletu se záchrannou službou ležel na sále na kardiologii, kde jsem o půl třetí ráno prodělal katetrizaci a asi milion vyšetření srdce…

Jak jsem se sem dostal a co dělat, aby vás to někdy nepotkalo taky, napíšu někdy v jiném článku… 😉

“Teď můžeš trénovat jenom do tepu 130.”

Po necelém měsíci ležení, jsem nafasoval několik krabiček léků a byl propuštěn domů. Za to jsem byl nesmírně rád. 🙂 Jenom s tréninkem to od teď nevypadalo úplně ok… ale vzhledem k tomu, že dojít si pro sklenici vody, byl v tu dobu doslova horolezecký výkon, mi to nějak ani nevadilo. 🙂

Jak šel čas a stav se zlepšoval, jsem začal řešit, jestli a jak mohu trénovat…
“Teď můžeš cvičit jenom do tepu 130.”
“Cože a to je ještě pořád jako trénink??” …po tom co mi běžně vycházela tepovka klidně i okolo 180, jako každému při kumite sparingu ve větší zátěži…. bylo tohle ehm…. fakt málo…

“Musel jsem tedy začít jinak.”

Nedalo se nic dělat…. jediná cesta zpátky byla, to celé změnit a nikam nespěchat
Z běhu se stala chůze. Z tréninku se stal jenom strečink a udržování zvyku a pravidelnosti…

Začal jsem při tom i číst, trochu klidnit mysl a naučil se při tom zajímavé techniky z psychické přípravy…. ono jsem stejně nic jiného dělat ani nemohl… s tím limitem na tep… 🙂

”Pak se ale začala karta obracet…”

Měl jsem nutkání zkusit limit, třeba při své každodenní chůzi, porušit, což mi dalo tělo okamžitě najevo, že to fakt nebude dobrý nápad.

Jak šel ale čas, tak jsem došel dál, poté už jsem mohl popoběhnout… pak se limit od lékaře zvýšil na 140, potom na 150, …. už se dalo i začít trénovat techniku, i se jít podívat k nám do klubu na trénink…

”Důležité je to, co děláš v tuhle chvíli, v ten moment…”

Jak už to v životě bývá, tak jsem se “shodou náhod” dostal na kurz pokročilých relaxačních technik, meditací a masáží… aniž bych tušil, tak to bylo přesně to, co jsem v daný moment potřeboval… byl to můj návrat do života.
Naučil jsem se zde jednu zásadní věc, která mi na konci roku pomůže v ten nejtěžší moment, jaký může sportovec zažít…

První kontrolní turnaj na podzim – 2x zlato

…bylo to tochu se štěstím, ale znamenalo to pomyslný návrat do soutěží a já si při tom užil každou vteřinu… 🙂

Istanbul – Mistrovství světa Shotokan 2021

Pár týdnů potom nás však čekalo Mistrovství světa v Istanbulu. Tady nikomu štěstí nepomůže, tady se na tohle prostě nehraje, buď to dáš nebo ne. V kategorii prostě nejsou lehcí soupeři…

“…a mně se stalo to nejhorší, co mohlo…”

A mně se stalo přesně to nejhorší, co mohlo,…. kategorie hned brzy dopoledne, hned těžký soupeř a hned prohraný zápas… a ještě ke všemu 7:0… to je fakt blbý…

a aby toho nebylo všeho málo, tak hned v prvním kole v jiné kategorii ten samý soupeř…. ovšem teď vybaven náležitou dávkou sebevědomí… z toho se prostě nedostaneš

…jenže, když jsem uviděl, jak si 100% věří na výhru a jak mě podceňuje a dáva to fakt najevo, tak mi došla jedna věc… ta nerovnováha ve vesmíru, ten nadbytečný potenciál, který právě tímto stvořil… v podstatě já mohu být tím, kdo bude “jeho karmou píchy”… došel jsem si zklidnit hlavu, zkusil pár technik, které jsem se v létě naučil… a ono to zabralo… 🙂

Výhra v prvním kole, kdy soupeř skutečně doplatil na svoji přehnanou sebedůvěru a klidně se na mě rozběhl a skočil tak přímo do kopu :), mě “tak nakopnula”, že jsem prošel ještě další kola a dostal se až do finále

Nakonec – 2. místo – vicemistr světa v kumite Muži Sanbon Shobu -84kg 🙂

..stejně je to celé v hlavě… 🙂 …prakticky se o všem rozhodnulo v momentě, kdy mi došlo, že rozhodne to, co udělám v ten moment – v tu chvíli…

Závěr roku se už potom nesl ve stejném duchu… 🙂

MČR Shotokan – 1. místo – mistr ČR

MČR FSKA – 3x 1.místo a 1x 2.místo… a takhle nám při tom fandil Filípek 🙂

MČR WKF – 5. místo – tady mi už trochu “došel dech” po tom všem a chybělo trochu toho štěstí 🙂

…ale ono to nevadí, aspoň mám důvod se zase zlepšovat. 😉